Možná už brzo. Alespoň si to myslí psychologové a sociologové. Krátký pracovní týden má totiž nejen vliv na lidské štěstí, ale pozitivně se podepisuje také na výkonech firem a státních institucí.
Výzkumy ukazují, že pokud bychom upustili od konceptu 40 pracovních hodin týdně, mohli bychom nastartovat ekonomiku a žít šťastnější život.
Ještě za Rakouska-Uherska se běžně pracovalo 12 až 14 hodin denně včetně sobot a neděl. Po 1. světové válce lidé pracovali 8 hodin denně a měli volnou neděli.
V praxi ale toto pravidlo platilo především pro města, neboť na venkově se čas řídil potřebami přírody a v době sklizně lidé pracovali bez ohledu na hodiny.
Od 60. let se Čechoslováci radovali také ze zavedení volných sobotních odpolední. Pracovalo se sice oficiálně 46 hodin týdně, platilo ale nepsané pravidlo kázající se v práci příliš nepředřít a energii šetřit na víkendové práce na chalupě.
Jen co se změnil režim, změnilo se i pracovní tempo. Mítink, brífink, v práci „od nevidím do nevidím“. Od 90. let ale doba pokročila.
Mladí dnes hledají způsob, jak pracovat co nejméně a za co nejvíce. Do kurzu se proto dostávají modely s šestihodninovým pracovním dnem či čtyřdenním pracovním týdnem.
Šťastnější a méně nemocní zaměstnanci, větší pracovní nasazení. Benefity čtyřdenního pracovního týdne si už více než 13 let užívají zaměstnanci Toyoty ve švédské pobočce v Göteborgu. A vedení se raduje, neboť zisky rostou každý rok o 25 %.
Právě tento švédský experiment se stal inspirací pro mnohé další. Testoval ho Google, Amazon, Deloitte a další firmy. Ukázalo se, že úpravy svědčí zaměstnancům i firmám. Nic ale není dokonalé. Firmy obvykle zjistí, že potřebují další zaměstnance, což pro ně znamená další náklady.
Dlouhodobě však tento model pomáhá snižovat nezaměstnanost země a přispívá k férovému rozložení práce mezi těmi, kteří pracují hodně a těmi, kteří jsou bez práce.
Nahrává také spravedlivějšímu dělení domácích povinností mezi oba partnery, kdy oba kratší pracovní dobou získají více času na koníčky.
A pokud bychom zašli do globálních důsledků krátké pracovní doby, stačí se podívat do amerického Utahu. Když tam v roce 2008 zavřeli v pátek všechny úřady, snížili spotřebu elektrické energie o 13 %. Taková změna by každý týden ušetřila 5 až 6 milionů dolarů.
Zaměstnanci, kteří se účastnili experimentu s upravenou pracovní dobou, také uvedli, že si připadali produktivnější. Na práci měli jen 6 hodin, ale stihli stejné množství úkolů jako kdyby pracovali 8 hodin. Díky odpočinku, na který měli čas po práci, se lépe koncentrovali a plně se věnovali zadané práci.
Neplatí totiž, že čím déle pracujete, tím víc toho uděláte. Tento závěr potvrzují i další výzkumy, které ukazují, že běžný zaměstnanec „profláká“ v práci přibližně dvě hodiny aktivitami, které s prací nesouvisí.
Pro příklad nemusíme chodit daleko. Mezi největší pracanty v Evropě patří Britové a Němci, kteří si v práci posedí 48 hodin týdně.
Pracovní doba se však liší od skutečné práce, kterou podle výzkumu Organisation for Economic Co-operation and Development Němci stráví jen 26 hodin a Britové něco málo přes 30.
Aby byl lidský mozek maximálně produktivní, měl by podle psychologů duševní prací strávit ideálně 25 hodin týdně.
Více práce vede k navýšení stresu, kvůli kterému se snižuje efektivita. Zvlášť když překročíte čtyřicítku, měli byste hranici 25 hodin dodržovat, aby měl váš mozek dostatek času na regeneraci.
Pro většinu pracujících dnes život není jen o práci, ale hlavně o zábavě a vlastním naplnění. Můžeme se tedy ptát, zda bychom bez práce byli šťastnější? Výzkumy mají jasnou odpověď - nebyli.
Lidský mozek potřebuje neustálou stimulaci, kterou mu práce dodává. Klíčem ke spokojenému životu je ale vyváženost.
Extrémem v přístupu k práci jsou Číňané, kteří pracují přes 50 hodin týdně a užijí si necelých 20 dní dovolené ročně. Workoholický přístup k životu může být také jednou z příčin vysoké míry sebevražednosti, kdy se o ukončení života pokusí každé dvě minuty jeden člověk.
Ani málo práce nedělá lidi šťastnými, naopak vede k nudě a pocitům zmaru. Výzkumy ukazují, že lidé, kteří nechodí do práce rádi, se v neděli a o dovolené necítí lépe. Neví totiž, jak naložit s volným časem.
Podle prestižního žebříčku World Happiness Report mezi dlouhodobě nejšťastnější lidi na světě patří Dánové, kteří pracují 37 hodin týdně. Hned další příčky obsazuje Island, Finsko, Norsko a Švédsko se 40 odpracovanými hodinami.
Obyvatelé všech zmíněných zemí totiž v hojné míře využívají možnosti pracovat z domova nebo na flexibilní pracovní úvazek. Zjednodušeně řečeno: svoboda a více času na rodinu i vlastní aktivity jim dodávají více energie do práce, což je dělá šťastnějšími.
Klíčem k pracovní spokojenosti není pouze počet hodin v práci, ale roli hraje také to, zda svoji práci vnímáte jako přínosnou a smysluplnou. A také to, jak práce zapadá do celkového kontextu vašeho života a zda pomáhá naplňovat vaši představu o štěstí.
Byli byste pro zavedení kratšího pracovního týdne? Napište nám do komentářů na Facebooku!