K počátku září nastoupí do prvního ročníku základních škol přes 112 000 školáků. S nástupem silných ročníků se toto číslo v posledních letech zvyšuje a díky tomu se výdaje za prvňáčky dotýkají stále většího počtu českých rodin. Proto Home Credit zpracoval srovnávací analýzu*, podle které vyjde první měsíc školáka víc než na osm tisíc korun.

Většina rodičů, kteří vedou své dítě poprvé do školy, si to ani neuvědomí. Je potřeba připravit velké množství školních pomůcek a vybavení. Nejsledovanější je školní aktovka, při jejímž výběru rodiče každý rok váhají. Kolik je rozumné zaplatit a kde je už cena přemrštěná? Podle srovnání cena zpravidla neklesne pod sedm set korun, ale velmi lehce se dostane do řádu tisíců. Tím ale nákupní seznam nekončí.

Celkově bylo ve zkoumaném koši kolem 30 položek, od vybavení penálu, přes převlečení na tělocvik až po kufřík s potřebami na výtvarnou výchovu. A právě na těchto malých, ale početných položkách dokáže účet za výbavu výrazně narůst. Průměrně vyjde školák v České republice při nástupu do školy svou rodinu v prvním měsíci na 8 400 Kč, na Slovensku je to potom o 700 Kč méně.

Za značkové pastelky až pětkrát více

Rozdíly mezi jednotlivými účty ovšem mohou být i v řádu tisíců korun. Za výbavu na tělesnou výchovu zaplatí rodiny 1100 Kč, na Slovensku dokonce o něco více. Vždy záleží, jak drahou a značkovou výbavu chtějí rodiče pořídit. Markantní rozdíly jsou například u speciálních tužek a pastelek. Zatímco obyčejné pastelky mohu vyjít rodinu na patnáct korun, ty nejdražší více než stokorunu. Dražší pastelky mají speciální tvary nebo povrch, aby dětem neklouzaly a lépe se držely. „Je vidět, že i v tomto segmentu platí, že za značku se platí. Pokud je tužka ergonomická, její cena rázem roste několikanásobně. Při výběru je ale dobré postupovat s rozumem, a přemýšlet nad životností takové věci“, vysvětluje Michal Kozub, analytik Home Credit.

Plně vybavit penál tužkami, perem či pravítkem vyjde českého rodiče něco málo přes dvě stovky, stejně jako bačkůrky. V celkově sumě se také promítá fakt, jestli rodiče chtějí svého školáka vybavit mobilním telefonem. I ty nejlevnější se totiž pohybují okolo dvou tisíc. Když chtějí mít rodiče možnost zkontrolovat, jestli je s dětmi vše v pořádku, telefon jim často pořizují.

 Velkou položkou v celkovém rozpočtu na školáka jsou pak každodenní výdaje za jídlo. Ať už ve školní jídelně, nebo svačiny v dopoledním vyučování, či odpoledne v družině. A je potřeba připravit se i na náklady za jízdné v městské dopravě.

Kroužky vedou sporty a hudební nástroje

Cena kroužků se ve většině případů od loňského roku nezměnila a pohybuje se mezi 300 – 1000 Kč. Některé rodiny na nich ale mohou ušetřit, neboť mnoho základních škol nabízí kroužky zdarma. Učitelé vedou aktivity na dobrovolné bázi, někde potom hradí personál třeba město. Domy dětí a mládeže ale v letošním roce zdražovat nehodlají. „Přestože věci běžné spotřeby díky inflaci stále zdražují, služby domů dětí a mládeže částečně dotuje stát, který má zájem na zachování dostupnosti podobných aktivit,“ vysvětluje Michal Kozub. Mezi rodiči a dětmi jsou nejpopulárnější kroužky sportovní: vedle stálic, kterými jsou fotbal, florbal, nebo judo, se lidé v poslední době stále častěji ptají po aikidu či mažoretkách. Po sportu kroužkům dominují kreslení, nebo hra na flétnu.

To vyplývá z dotazníku distribuovaného mezi základními školami a domy dětí a mládeže v průběhu srpna, které kroužky organizují.

Obdobně rodiče většinou nezaplatí víc ani za školní obědy. Tam, kde se zdražuje, jde o 1,50 – 2 Kč. „Ceny obědů zůstávají ve stejné hladině. I přes všeobecný růst cen potravin v posledních letech se školám daří udržet ceny velmi podobné, jako vloni. Lépe jsou na tom velké školy a školy ve městech, kde mají možnost využít velkoobchodů a tlačit ceny surovin dolů,“ dodává k tomu Kozub.

* Srovnávací analýza vychází z ceny kamenných obchodů a internetových e-shopů v České republice a na Slovensku. Dále z přímo oslovených základních škol, družin a domů dětí a mládeže v krajských městech v ČR. Ceny jsou platné k červnu 2013 a v jednotlivých krajích se mohou lišit podle kupní síly obyvatelstva.