542 100 100

Pracovní dny od 8 do 18 hod.

Číslo 840 155 155 nahrazujeme pevnou linkou. Můžete volat výhodněji, podle běžné sazby svého operátora.

727 618 618

Pracovní dny od 8 do 18 hod.

Chcete volat na mobilní číslo? Na této lince můžete využít své volné minuty.

Pokud neradi voláte, napište nám email!

10 pravidel jak bezpečně používat nejen Správce financí

Život ve Vietnamu

Jak se připravit na rok života v zahraničí

Jednou z výhod zaměstnání ve velké nadnárodní společnosti je nespočet příležitostí přičichnout k zahraničním zkušenostem. Ať už prostřednictvím povídání zcestovalých kolegů, spolupráce na mezinárodních projektech, nebo pokud se člověk rozhodne chopit příležitosti, sbalit se a vyrazit poznat to na vlastní kůži. To byl jeden z důvodů, proč jsem se před 2 a půl roky, když jsem hledal práci, rozhodl zkusit to u Home Creditu. A protože mi je 25, mám rok po státnicích, jsem bez závazků a cestování jsem měl vždy tak nějak v krvi, chopil jsem se samozřejmě šance využít variantu číslo 3.

Život ve Vietnamu

Home Credit už tradičně umožňuje svým českým a slovenským zaměstnancům ucházet se o pozice v jiných zemích skupiny. Moje specializace je projektový management a poohlížel jsem se tak po pozici projektového manažera v některé z asijských zemí skupiny HC. Moje příležitost přišla z Vietnamu, konkrétně Saigonu. Formálně tedy Ho Chi Minh City, ale to zde uslyšíte spíše výjimečně. Město se po staletí jmenovalo Saigon a ve vietnamské válce zde sídlila vláda Jižního Vietnamu. Po porážce Jihu se politbyro rozhodlo město symbolicky přejmenovat na počest slavného komunistického vůdce - Ho Chi Minha, většina místních si však na nový název dosud nezvykla… a tedy ani já ne.

Z vlastní zkušenosti teď už můžu říct, že odletět na týden na dovolenou do Řecka, nebo na rok za prací na druhý konec světa, je sakra rozdíl. Jasně, balení je víc, je třeba zrušit kreditky, telefon, vyřídit všechny resty v práci, atd. Ale tohle všechno je v pohodě, vždy se to dá nějak zařídit.

Je ale jedna věc, která mi dala pořádně zabrat, hlavně tím, že jsem si ji uvědomil asi až týden před odletem. Uvědomil jsem si totiž, že se chci se všemi pořádně rozloučit! Je krásné, že v takových momentech si člověk opravdu uvědomí, na kom mu záleží a co vše opouští. Rok uteče jako voda, ale i tak cítím, že jsem v Česku nechal část sebe.

Dost ale melancholie, bylo třeba se zabalit a připravit se na nový život v zemi lotosového květu. Ještě než ale znovu zabřednu do pracovního procesu, rozhodl jsem se využít pár zbylých dnů dovolené a ještě před nástupem do práce si na pár dní odskočit do sousedního Thajska nabrat síly. No, a protože mi firma nabídla odstěhování několika krabic osobních věcí prostřednictvím carga, bylo třeba se rozhodnout, co přijde do krabic (které přiletí do Vietnamu s 14 denním zpožděním) a co do kufru s sebou.

Způsob selekce byl jednoduchý – do kufru přišly věci na dovolenou v Thajsku, základní hygiena a pár košil na první dny v práci. Nebyl jsem si jistý, jaký je ve Vietnamu dress code (pravidla pro oblékání), ale po zvážení jsem se rozhodl trochu zariskovat a oblek s kravatami si s sebou do kufru nebrat.  Zbytku věcí se chopil zkušený stěhovák, který přijel až z Prahy, aby zajistil zabalení a dopravu do cargo terminálu.

Před odletem už zbývá jen zkontrolovat, zda je vše vyřízeno a připraveno na moji roční nepřítomnost. Nejsme totiž v Estonsku, a zatímco se v Česku o e-governmentu mluví už roky, z desetitisícové dálky toho člověk na českých úřadech bohužel stále moc nezařídí. Zdravotní pojištění jsem přerušil, telefonní číslo jsem si převedl pouze na předplacenou kartu s roamingem – ve Vietnamu budu mít samozřejmě místní.

Důležité bylo připravit plné moci pro rodinné příslušníky pro přebírání pošty, aby mi něco důležitého neuniklo. Mzdu mi bude platit přímo vietnamský Home Credit v EUR na účet dle mé volby, tamní vláda ale výrazně limituje objemy peněz, které člověk může jednorázově legálně ze země vyvézt, proto jsem se rozhodl založit si EUR účet v Česku a nechat si průběžně peníze posílat přímo domů do Evropy. Představa toho, že do letadla pašuji mé celoroční úspory schované v trenkách, totiž není zrovna ten pravý adrenalin pro mě. S účtem v Česku sice něco zaplatím na poplatcích (především za výběr z bankomatu v zahraničí), ale znáte to, lepší vrabec v hrsti nežli holub na střeše J O víza, pracovní povolení a ostatní formality (musel jsem mimo jiné podstoupit kompletní zdravotní prohlídku) se již postarala firma v uplynulých týdnech, takže už nic nebrání vyrazit vstříc dálnému východu.

 Samotný přímý let ze střední Evropy do Vietnamu trvá obvykle 11-12 hodin, ale s cestou na letiště a přestupy (přímý let z Prahy do Saigonu pokud vím, nelétá) to může být i dvakrát déle. Já letěl přes Paříž a v mém případě jsem vyrážel z Brna na letiště ve 3 ráno a v Saigonu jsem byl v 6 ráno následujícího dne. I s časovým posunem +5 hodin cesta tedy zabrala cca 22 hodin. Co z toho vyplývá? Pokud plánujete podobnou cestu a nejste „usínací“ typ, doporučuji prášky na spaní. Já jsem plánoval prozíravě a večer před odletem si domluvil poslední loučení - pro jistotu jsem ponocoval tak, že jsem ani nespal. Po probdělé noci je člověk tak vyřízený, že v letadle usne, i kdyby nechtěl.

Přílet do Saigonu už byla hračka. Projít pasovou kontrolou, vyzvednout si kufry, vyplnit vstupní kartu a při opuštění letiště se nechat praštit pověstnou fackou přes tvář, dobře známou z tropických destinací. Obrazně řečeno samozřejmě, fackou myslím ten okamžik, kdy člověk opustí klimatizované prostory letiště a ocitne se venku na vzduchu rozpáleném na 37 °C. Konec jara se tu nese ve znamení příchodu období dešťů a zároveň je to nejteplejší období v roce. No umím si dobře vybrat čas příletu :-)

Pro mne to zatím ale byla jen taková malá ochutnávka. Obratem se vracím zpět do letištní haly a za 2 hodiny sedám na další letadlo do Thajska, na slíbenou krátkou dovolenou. Skutečný začátek mé vietnamské zkušenosti se tedy odkládá, nová etapa mého života začne za týden… 

První dojmy aneb Vietnam na vlastní kůži 

7 dní v Thajsku uteklo jako voda (rozhodl jsem se je strávit na ostrovech Phuket a Phi Phi, kde se točil známý film Pláž) a to znamená, že mě tentokrát už doopravdy čeká život v JV Asii tak, jak jej většina dovolenkových návštěvníků z Evropy nemá příliš šanci poznat – přímo mezi Vietnamci v pracovním procesu.

Přilétám na letiště v Saigonu, kde mne vyzvedává firemní řidič s dodávkou. Trochu je mi ho líto, protože v den mého příletu je v celém Vietnamu státní svátek (svátek práce), a tak zatímco jeho kolegové si užívají volno, on musel sednout za volant a vyzvednout mě. Počasí první den je nádherné, svítí slunce a je tentokrát již (po aklimatizaci v Thajsku) snesitelných 35 °C.

Opouštíme letiště a projíždíme svátečním Saigonem. Všude vlají rudé vlajky, střídavě s motivem hvězdy či srpu a kladiva. Když pominu politický kontext, průjezd vyzdobeným městem na mě udělal velmi silný dojem.

Ulice v Saigonu jsou nádherné – centrum města je jako pozůstatek francouzské koloniální historie plné bulvárů lemovaných stoletými stromy. Rudá výzdoba tomu všemu přidává na jednu stranu trochu bizarní, na druhou stranu majestátní nádech. Objem městské zeleně všeobecně mě tu velmi překvapil. Procestoval jsem ve svém životě mnoho měst nejen v Evropě, ale také v USA a pár i v Asii, ale snad nikde jsem se nesetkal s tak „zelenými“ ulicemi.

Přestože je státní svátek, řidič mě paradoxně veze přímo do práce. Ne snad proto, že bych byl blázen a chystal se nastoupit hned po příletu a navíc v den volna, ale z mnohem prozaičtějšího důvodu. Firma mi na první měsíc zajistila bydlení přímo v budově, kde sídlí místní Home Credit.

Pro člověka, který se ocitá v úplně novém prostředí, to má mnoho výhod. Není třeba řešit dopravu do práce, člověk má trochu klid na aklimatizaci, může si pospat o půl hodinky déle, atd. J Je to poprvé v životě, kdy do práce jezdím výtahem v bačkorách… Vše je ale jen dočasné, „bydlet v práci“ dlouhodobě určitě nehodlám a čeká mne stěhování do jiného bytu, který si vyberu.

Vietnam jako takový je úplně jiný svět, než na co jsme zvyklí z Evropy. První, čeho si běžně Evropan na ulici všimne, je neuvěřitelně chaotická a pro Čecha, zvyklého na jakési dopravní předpisy, duševně naprosto zničující doprava. Oproti ulicím Saigonu působí i mraveniště jako vzor organizovanosti a uspořádanosti ala made in Germany.

Aut na ulici moc nepotkáte (vláda tu na dovoz aut uvalila daně a cla ve výši desítek až stovek procent, takže málokdo si zde auto může dovolit), zato motorkami jsou ulice doslova zaplavené. A když říkám doslova, myslím doslova! Myslíte, že se jim vyhnete, když půjdete po chodníku? Ani náhodou. Když je ulice ucpaná, chodník je pro řidiče vítanou zkratkou.

Když se bavím s Vietnamci, nikdo z nich vlastně ani moc neví, zda jsou ve Vietnamu nějaké oficiální dopravní předpisy. Jisté je jen to, že je nikdo nedodržuje. Jediné, co jsem stihl vypozorovat je to, že řidiči většinou zastaví na červenou (ale nespoléhal bych se na to) a že auta, která jezdí převážně v levém pruhu, mají zpravidla jakousi pseudo-přednost. V praxi to znamená, že když auto např. odbočuje doleva, nemusí dávat přednost protijedoucím motorkám, ale prostě jen přibrzdí a pomalu začne odbočovat. Protijedoucí motorky se přizpůsobí a začnou auto v protisměru „obeplouvat“. Můžete si to představit, jako když se brodíte tekoucí vodou, provoz v protisměru se přizpůsobí a „obteče“ vás. Výsledek? Pro Evropana sice tak trochu lístek do blázince, ale představte si – ono to v podstatě funguje. Ulice jsou tu přeplněné, ale přesto jsou tu nehody s nějakými vážnějšími následky velmi vzácné. Vše se totiž odehrává ve velmi malých rychlostech (v centru se jezdí cca 20-30 km/h), a tak to maximálně skončí pár odřeninami nebo prohnutými plechy.

Doprava ve městě je jedna z věcí, které člověka praští do očí hned na první pohled, ve skutečnosti je to ale jen špička ledovce. Já svoji cestu do nového (dočasného) domova zvládl a něco mi říká, že objevovat rozdíly ve zvycích a způsobu myšlení místních je něco, co mě bude udržovat v úžasu minimálně celý rok. A to nemluvím o překrásné vietnamské přírodě, vyhlášené kuchyni a bohaté historii…

Související pojmy

  • Home Credit Skupina Home Credit patří mezi zásadní poskytovatele spotřebitelských úvěrů a financování střední a…
  • Bezúčelový (neúčelový) úvěr Je druh úvěru, který může klient využít k libovolnému účelu, nečerpá jej pro financování…

Kontakty

  • Klientská linka
    800|456|789
  • Klientská linka pro auto
    800|456|789
Kontaktní údaje